Nevím jak vy, ale já rozhodně patřím mezi lidi, kteří si všechno plánují podle hodinek na minuty přesně a všemožné nečekané narušení plánu mě vždycky vyděsí, odradí, nebo naštve. Jsem prostě člověk, který má život nalajnovaný a takhle by to podle mě, měl mít každý. Jenže lidi jsou různí a já pomalu, ale jistě přicházím na to, že čím dál tím více lidí na plány kašle a životem jen ták proplouvá a čím méně plánů, tím menší stres. Proč o tom mluvím?....Za poslední měsíc se toho hodně událo. Celý předchozí rok jsem si plánovala studium na kraásné filozofické fakultně, jako paní budoucí psycholožka, která lidi odhadne už podle toho, jaký mají postoj, jakým způsobem komunikují nebo jaký jsou temperamentní typ. Nic jsem pochopitelně nenechávala náhodě a na všechno jsem se pečlivě, intenzivně a cílevědomě připravovala. V květnu pak nastal den D a já doufala, že letos budu patřit na top seznam lidí, na který se dostává jen 5% procent z celkového počtu. Tohle byl můj plán, můj promyšlený a naplánovaný pláán. Nebyla jiná možnost...Jenže postupně to přestalo vycházet a můj plán totálně zkolaboval. A o co víc?...Stačil jeden bod a jsem na tom top seznamu taky :(
Těžko říct, proč tohle nevyšlo. Mohla jsem vystudovat doktorát a být výborný odborník, přes lidskou duši. To by bylo v tom lepším případě. Mohlo by se ale klidně stát, že bych se bud tím ustavičným studiem, stresem a nebo prostě prací zbláznila a sama bych pak nějakého psychologa hledala. Těžko říct! Tohle budou vždycky už jen spekulace :-) Alee jedno vím jistě! Život se prostě naplánovat nedá. A pokud mi chce někdo oponovat, tak dobře. Naplánovat se dá, ale nikdy nevýjde, podle těch plánů přesně. A tak mě život učí každý den, méně a méně plánovat a více si užívat ty momentální okamžiky, které už se nikdy nebudou opakovat.
BTW: Když už jsem tu Prahu zvorala, tak jsem aspoň měla krásný vejlet s mojí milovanou sis!
