Rozhodně nejsem typ člověka, který by měl v oblibě stereotypy. A tak věci, které delší dobu stojí na stejném místě, z toho se vždycky nějak vyvleču. Na druhou stranu ale nedokažu přijimout fakt, že něco skončilo. A že se to nikdy nevrátí zpátky. Třeba jako MOJE ANGLIE.
Je to tak zvlaštní. O něčem se ( v mém případě 10 let) učíte. Učíte se jazyk, správný přízvuk, jejich největší města, památky, jídla, písničky, prostě všechno.
A pak tam najednou jste. Vidíte všechno ve 3D. A nejen vidíte, ale máte možnost si na ty věci šáhnout, cítit je, slyšet. A ted to všechno zkončí....
Ale že jsem si ten rok pořáádně užila!!! Nebudu proto pesimistická a rozloučím se s Anglií jako pravý anglán. See you later! ;-)
Vypadá na některých fotkách trochu vztekle.:D Ale myslím, že jste si užily ten čas, který vám byl vyhrazen.;)
OdpovědětVymazat