Kdyz jsem byla mala, mela jsem strasne moc rada pohadky. Vlastne....i ted je mam rada, ale musi splnovat jednu zakladni podminku, musi mit stastny konec a byt pekne. Drive jsem hodne ujizdela na vecernickach, jako prava Amalka jsem milovala Vilu Amalku, Rumcajze, nebo Makovou panenku. Byl vsak jeden vecernicek, ktery ve me probouzel naprostou hruzu, mela jsem z nej vzdycky opravu "sladke sny" a vubec jsem nechapala, vo co go. A tak jsem se rozhodla kouknout na ten vecernicek jeste jednou a jako rozumny, dospely clovek posoudit, jestli jsem se bala opravnene, nebo ne. Vysledek zni: Bala jsem se opravnene! I po tech nekolika letech se mi ta pohadka nelibi a mam z ni depresi :D brrrrr!
No vak posudte sami :)
Jo, ten byl fakt hustý. Já jsem ještě neměla ráda tu "pohádku" na pokračování O ztracené lásce. To mi přišlo taky dost hororové.
OdpovědětVymazat