Okolo Hradce v malé zahrádce....

Jednoho krásného dne jsem se vydala se svou kamarádkou, také poloviční psycholožkou na výlet do Hradce Králové. Nebylo to proto, že jsme si chtěly udělat výlet, ale hlavně proto, že nás tam čekaly přijímací zkoušky. Tak trošku jsem Terku navnadila, ať si dá přihlášku na tu školu taky, ať nejedu na přijímačky sama. A tak se stalo a Terka proto dneska jela se mnou.
Když jsme vyjížděly časně ráno, celá Praha ještě spala. Měla jsem možnost, která se jen tak nenaskytne, vidět usínající a nakrknuté lidi po ránu v metru. Opravdu zážitek!! :-)
Jakmile jsme s Terkou přijely na místo, zašly jsme na informace a zeptaly se nějaké paní za přepážkou, od kud jezdí jejich trolejbusy...Ta paní nám to ukázala a my už věděly....Protože nám zrovna jela dvojka a my dvojkou jet měly, strčila jsem do Terky a strhla jí s sebou do busu. Jenže když se zavřely dveře, došlo mi, že nemáme koupený lístek! Ták jsem to hrozně hystericky řekla Terce a ona jako úplně typický pražák řekla: " no a co jako?" :-D Fákt konec! Takže já jsem celou cestu jela ve stresu a koukala se na každé zastávce, jestli nanastupuje revizor. Terka se mezitím koukala z okna a neustále opakovala dvě věty: "ty jsi děsněj stresař"  a nebo: "mě se ten Hradec vůůbec nelíbí, co je to za vidlákov?" :-D No jeďte někam s Pražákem :-D....
Když jsem dojely do školy, byla tam miliarda cizích lidí a mě už začínalo být blbě....Nějaká holka před školou rozdávala lístečky s nabídkou studování nultého ročníku a zrovna Az-smártu, který jsem právě dodělaly, takže jsem se začaly smát a řekly, že fakt nechceme... :-)
Jakmile jsem vstoupila do auly, kde jsem měla psát ten test, byla tam taková opravdu zvláštní profesorka, která s náma jednala jako s dětmi ve školce a já se fakt musela tiše smát! " Hlavně už nám dejte ty testy, ať to náme za sebou," říkala jsem si v duchu.

Ale to se mi brzo splnilo...Prvních deset otázek hned z první strany jsem věděla na jistotu a kdyby takhle vypadal celý test, byla bych šťastný člověk....Jenže takhle lehké to nebylo...Po 45 minutách maximálního soustředění jsem odevzala papír a šla ven, celá červená, jak to u mě bývá. Terka už na mě čekala a tak náš rozhovor začal slovy: "hele co bylo u....A je dobře když....A kdo byl?...Neřešily jsme téměř nic jiného, ale po půl hodině nás to obě přešlo a protože jsme neměly lístky na bus, tak jsme se rozhodly, že půjdeme pěšo a ještě si mezitím projdeme centrum. Centrum teda nic moc a když jsme se ptali každého člověka, kterého jsme při cetě potkaly na cestu, všichni nám tvrdili, že musíme jít rovně. Takže když budete někdy v Hradci, všechny cesty vedou né do Říma, ale rovně.... Měla jsem ze začátku takový fakt dobrý pocit, že jsem napsala ten test tááááák dobře, jenže postupně jsem se dozvídala různě z knížek a od chytrých lidí, že všechny ty odpovědi máme sTerez blbě, což mě totálně naštvalo a domů jsem jela se smutkem...I když to není důležitá škola, kam chci jít, chtěla jsem mít tu jistotu, kterou opět nemám, takže je to smůla smůlovní....