Vlak, lod nebo autobus? Ne! Ja volim letadlo!Jako mala jsem mela touhu, provdat se jednou za pilota letadel. Pozdeji, jak cas bezel dospela jsem k nazoru, ze stat se pilotkou bude mnohem rozumnejsi. Ale i tenhle plan brzo zkolaboval a ted uz radeji zadne touhy a plany nemam. Nezbyva nic jineho, nez letat letadlem pouze jako pasazer.
Proc ale miluju osvicenou nocni runway, hlavu oprenou o sedadlo, kdyz letadlo vzleta a pohled s hora dolu, presto ze se bojim vysek?
Vzdycky, kdyz letim, mam moznost letet v jinou casovou dobu a tak uz jsem toho videla spoustu. Jednou to byla bourka s poradnymi blesky, podruhe romanticky zapad slunce a nekdy jen mraky s mlhou nebo uplna tma a pouze mesto ozarene neony. Nedokazu rict ani posoudit, co z toho me nadchlo nejvic, vsechno ma sve kouzlo. Co ale dokazu rict je, ze v letadle z nejakeho me neznameho duvodu si slibim neco, co vzdycky dodrzim. A to se mi nestava ani na Silvestra!
Dve hodiny v letadle jsou pro me vzdycky dve hodiny bezmocnosti naprosto oddane pilotovi, nejistota ale zaroven adrenalin a taky a to hlavne dve hodiny dlouheho premysleni. I kdyz si vzdycky nabalim plno casopisu a knizek. Nejde cist! Ja proste musim premyslet.
Tezko rict, proc to u me zrovna vyvolava to, co to vyvolava. V kazdem pripade i kdyz je to pocit bezmocnosti, ktery ja uplne nenavidim, v letadle mi to nevadi a naopak se vzdycky znovu a znovu tesim na to, az si zase sednu na sve oblibene misto v zadu k okenku a budu mit nade vsim tak fascinujici vyhled, at uz je to pri bource, nebo v noci.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji předem za originální komentář ;-)