4 hodiny ve vlaku, tentokrát nepromarněné!

Vždycky, když jedu z Prahy k nám na Moravu, tak mě cesta vlakem děěěsně nudí. A není to tím, že bych se neuměla zabavit, jen bych nechtěla, aby ta cesta netrvala ták dlouho. A ták jsem vzala do ruky laptop a otevřela si svou psychologii zdraví, kterou jsem měla rozečtenou a četla. Jelikož, jsem tentokrát výjimečně vstoupila do vagonu s kupé, tak jsem si tam musela sednout. Skočila jsem ale hned po nejlepším místě (u okna) a tak jsem si na stolek mohla položit papír a dělat si poznámky. Jakmile se vláček rozjel, začal na mě mluvit pán, který seděl uprostřed a sedadlo naproti zabíral svou nohou, kterou měl tak trošku v sádře a dělal, jako by mu to tam celé patřilo. Navííc, jedl naprosto obrovskou housku, která byla snad XXL. Přišlo mi to děsně vtipné a tak jsem se neudržla a začala se smát. Pak jsem otočila hlavu a četla dáál. Ten pán, ale na po chvíli promluvil, na mě a řekl: "To vypadá na velký biflování" Jen jsem kývla a četla dál. Ten pán byl ale neodbytný a ptal se mě, co studuju a kolik mám zkoušek a táák....Třřř, nerada lidem, zvláště takovým jako byl on, vysvětluju, že studuju nultý ročník a blá blá blááá. A tak jsem na něho vyhrkla, že studuju psychologii na fildě jen, ať už mi dá pokoj (tu druhou část jsem samozřejmě neřekla, ale muselo to být evidentní) Zřejmě nebylo! Ten pán mě svým povídáním neustále vyrušoval a já se nemohla koncentrovat. Jo a ještě k tomu, že jsem řekla, že studuju fildu, tak já vím, jsem lháářka, ale co? Vždyť ho vidím popré a naposled v životě, ne?? :-D
Ten páán byl ze začátku příšernýýý!!! Mluvil neustále do vzduchoprázdna, já už ho vůbec neposlouchala, jenže asi po hodině jízdy, se s ním ostatní postupně začali bavit. Už nebyl tak otravný a nezajímavý, jako na začátku. Sundala jsem si sluchátka z uší a začala poslouchat, o co jde. Mimo toho pána v kupé, ještě seděly dvě starší dámy a jeden mladý kluk. Všichni jsem se rozpovídali o tom, co děláme, kam jedeme a táák....:-) bylo to dobrééé! Ještě nikdy se mi nestalo, aby se všichni v kupé takhle spolu rbavili. Buď málo cestuju vlakem, nebo je to výjmečná situace.
Nicméně, ten pán, když vystupoval, tak mi říká: " A zavolejte mi, jak jste nakonec dopadla ve škole" Jasně, přikývla jsem (ze srandy) a on dále neodbytně říká: " ale já to myslím vážně, najdete si mě....jmenuji se....) :-) A já říkám: "jo vy jste vlastně ten právník, že???" A on kývl hlavou. Fájn, tak to se vám ozvu, právník, ten se vždycky může hodit. A on říká: "jasně, pomůžu vám napsat úžasnou předsvatební smlouvičku" :-D hh....
Ze začátku takový divný, starý, protivný, otravný chlap. A na konci srandovní, milý, zajimavý, starý člověk. Zajímavé, jak se nám může převrátit celé hodnocení během 4 hodin. A o předsudcích ani nemluvě....Je to velké poučení, nehodnotit lidi na první dojem! Snad už si to zapamatuju.

Jo a ještě něco! Ten pán, je jeden z nejlepších právníků sídlících přímo na Václaváku :-D heh, mám to ale štěstí!

Špunty do uší a jde se slavit!

Trošku si ten rok 2011 zrekapitulujeme:

Co jsem úspěšně zvládla? Dělat rok au-pair v Anglii
Co jsem úspěšně nezvládla? Udělat přijímačky na psychologii
Co z čeho mám radost? Z toho, že dělám dobrovolnictví, které má smysl
Co bylo nejvíc nejsmutnější? Že mi umřela babička
Co mi celý rok chybělo? Peníze :-D
Co mi celý rok nechybělo? Chlap
Co se mi příští rok musí určitě podařit? Výlet do Francie
Na co jsem přišla? Že Praha není vůbec tak hrozná
Čeho se bojím? Svých narozenin :/
Co mě totálně nasralo? Klasicky můj bratr

NĚKDY TRPÍM ÚCHYLKOU....vlastně, je jich více

    

 Noooo.......to by mě vážně zajímalo, jestli je někdo, kdo se neztotožňuje alespoň s jednou.

Lenošení v plné paráádě

 

Jsem strašný fláákač a mám rááda pohodu. Zase je tu téměř zima a já bych se asi měla učit, protože se zimou přichází zkouškové a táák dáále. Prostě měla bych dělat milion jiných věcí....Ale jáá nic z toho co bych měla dělat nedělám.
Ten obrázek doufám mluví za vše. Přesně tohle dělám. Respektive, nic nedělám a flákám se. Zítra je ale další týden a tak vám přeju, ať se vydaří a ať začně dobře :-)

Jejdááá děckáá, ze mě je dobrovolníík!!

Určitě to znáte. Různé organizace, kde můžete pomáhat hlavně jako dobrovolník. Pracujete s kýmkolik. Ať jsou to děti, dospělí, nemocní jak duševně, tak fyzicky, nebo jen senioři. Já, jelikož k tomu mám snad milion důvodů, přihlásila jsem se taky k jedné dobrovolnické organizaci, která mi sedla na míru :-) Je to organizace zabývající se mladými lidmi a jejich problémy:-) Celý týden jsem proto byla v trapu a  "odborně" se školila. Musím říct, že jsem se dlouho už tak dobře necítila a neprožila tolik srandy! :-) Je dobré občas vypnout a soustředit se na lidi okolo nás, kteří nás potřebují. Zároveň jsem ale ráda, že mi Praha a celý tenhle pražský život přirůstá k srdci a pomalu cítím, jak si na něho zvykám. :-)
Jak mi teď nedávno řekla ségra: V Kopřivnici už bys nezůstala, co?" :-) nemusím to doufám komentovat !!!

No gain without pain aneb bez práce nejsou koláče

Jak by řekl můj malý roztomilý bratranec v jedné ze svých oblíbených básniček: "mámo, dej nám koláše" ...tehdy ještě neuměl říct Č. Je to úsměvná básnička, a když jsem si na ní vzpoměla, hned jsem měla chuť koláče upéct. Nikdy před tím jsem nic takového nedělala, takže to pro mě byla docela výzva. Navíc jsem pefrekcionista, takže jsem si s tím pečením docela vyhrála, zabralo mi to téměř tři hodiny mého drahoceného času, ale byly výborné! Jen se po nich zaprášilo....

Praha z pohledu Amál

 V pondělí jsem jela do Prahy. Vůbec jsem tam nechtěla, protože zrovna tento týden začala být pořádná zima a zima mě vždycky od všeho odradí.
V úterý jsem měla první den ve škole a tak celá znechucená nasedla na tramvaj a jela devítkou až na Vodičkovu. Při mém skvělém zjištění jsem v místnosti plné neznámých lidí narazila na kamarádku z Prahy. Byl to šok! Hned jsem měla o stupeň lepší náladu.
Ve středu, jsem dorazila na svou první přednášku, která byla na fakultě, která je snad na úplném konci všech konců. Byl to jen tak mimochodem pěkný trapas, protože jsem si nejspíš asi jako jediná z těch milionu studentů nevzala sešit a tak jsem to psala do mimiaturního malého poznámkového blogu, který byl ještě k tomu RŮŽOVÝ! Mezi tím jsem ještě vyřizovala kartičku na MHD, kterou mi nikde nechtěli dát, protože prostě nevím. Do teď to nechápu!
Ve čtvrtek jsem se naštvala a jela tu jízdenku na MHD vyřídit podruhé s tím, že zaplatím cokoliv, hlavně ať už něco máám. A bylo mi úplně jedno, že jsem vyvalila asi litr jen za měsíční průkazku. Jak podotkla má pražská sestra: "to se hned jezdí lépe, když si člověk neustále nemusí cvakat jízdenku"... Zbytek dne jsem pak strávila na nudné přednášce o mezilidských vztazích, ale naštěstí mezí úžasným a opravdu velkým kolektivem nových lidí :-)
V pátek jsem randila na Vyšehradě.
ZJIŠTĚNÍ: Za tento týden jsem potkala a seznámila se s tolika novými lidmi, jako ani ne za celý minulý rok! Dobře já :-P